Až jednou ^Amina rohu ^Eoslovím ^Aděvče a ^Czačnu o ^Glásce ^Cpět. A ^Hona ^E7řekne mi: ^Dmipěv-^Amiče, ^Emikéž by vám ^Amibylo míň ^Elet.

^AmiŘek ^E7nu: ^Amic`est la vie, c`est la vie, tímto končí ^Cbál, a to mě ^Gnebaví, nebaví, hrajte ještě ^E7dál, naposle^Amidy, ^Cla-la-^Dlá, la-la-^Amila, ^Cla-la-^Dlá, ^E7la-la-^Amila.

Až jednou budu u konce mé písně a ticho ovládne sál, já z očí vyčtu vám výsměch, až budu stát opodál. Řeknu: c`est la vie, c`est la vie, tímto končí bál, a to mě nebaví, nebaví, hrajte ještě dál, naposledy, la-la-lá, la-la-la, la-la-lá, la-la-la. Až jednou za noci nebo i za dne srdce mé spomalí klus, až náhle opona spadne, až hudba dohraje blues. Řeknu: c`est la vie, c`est la vie, tímto končí bál, a to mě nebaví, nebaví, hrajte ještě dál, naposledy, la-la-lá, la-la-la, la-la-lá, la-la-la.

^AmiC`est la vie, c`est la vie, la-la-la-la-^Clá, a to mě ^Gnebaví, nebaví, hrajte ještě ^E7dál,

naposle^Amidy, ^Cla-la-^Dlá, ^E7la-la-^Amilá, ^Cla-la-^Dlá, ^E7la-la-^Amilá, ^Cla-la-^Dlá, ^E7la-la-^Amilá, ^Cla-la-^Dlá, ^E7la-la-^Amila.

Karel Gott - C`est la vie