Je to zpá^Gtky pár let, sedm, ^G/F#šest nebo pět, kdy ^Emiruku mou vzal, kluk s ^Gharmonikou, co vo^G/F#něl arnikou, mi ko^Emišili dal, když pro^Cmočená, v dešti ^C/Hubrečená, jsem če^Amikala dýl ^Dna vlak, co odjel, a ^Cposlední podběl se v ^Gmokru zavil.

Řekl:"Chceš se mnou jít, vodu z dlaní mi pít a milovat zem, z mlhovin spletu šál, tebe v něj zamotám jak dítě do plen," já řekla:"Tak pojď, svět je veliká loď, co přístavy má," pak hodiny ve zdi skřížily pěsti, a co bylo dál? Z pastvin do lesa hloub šli jsme pšenicí plout jak kapitán Cook, slunce ztratilo dech, vodou nasákl mech a džíny na dluh, noc přešla k ránu a do větví stanu už nakoukl den, on zmizel jak pára, já zůstala sama a zbyl jenom sen.

*: Jenže ^Gživot je trysk, prachy, ^G/F#risk nebo zisk a ^Chonička slávy,^Ami co ^Gkůži nám dře a ^G/F#do očí lže a ^Cmotá nám hlavy,^Ami tak ^Cutíkám zpět, třeba ^Amiobejdu svět a ^Cnajdu tě zas jako dřív, ^Ami7už mi jede vla^Gk.

Kamelot - Zpátky o pár let