Je ^Cvelikej ^Gden a ^Amivítr ^Gfouká ^Cslámu,^G, ^Ami, ^G má ^Cpanenko z ^Gtemna hor, ^Amimáš ^Gzpoždě^Cní,^G, ^Ami, ^G ^Czdržela Tě ^Gzpráva, ^Amiže máš ^Gnemocnou ^Cmámu,^G, ^Ami, ^G nebo ^Dmijízdní řád a ^Amina dráze pytel ^Bkamení, nenech se vykole^Cjit.^G, ^Ami, ^G, ^C, ^G, ^Ami, ^G

Tady kolem závor všechny vlašťovky jsem sčítal, třeba zejtra odlítnou k jihu žít, a med ze včelích úlů, jsem jako zloděj sbíral, mám láhev rosy a tak můžem spolu pít, nenech se vykolejit.

^GUž vidím z dálky, jak mi ^Fmá^Cváš,^F, ^C ^Gna řasách slzy, co ^fnelžou lásku ^CTvou, ^Emia náruč Tvou mi v letu ^Fdáváš, ^Bať ptákům oči z důlků vypad^Cnou.^G, ^Ami, ^G, ^C

Jenže nikde nikdo, jenom stromy, trať a já, a noc do pařátů mě zmáčkla jako myš, jenom strážnej oheň slepý můry přivolá, a z větrný růžice uslyšíš: „Pospíchej ke mně blíž.“

Kamelot - Velikej den