Kamelot - Palava

Už se ^Dvracím do ^Avinic pod Pálavou, smutek ^Hmiztrácím, den je ^Gmalou oslavou. V duši mír i ostny bodláků, ve čtyři ráno kouká slunce do mraků. A to mám rád, když se noci mění v den vlhkou hlínu a kříž za Mikulovem. Můžu stát a křídla roztáhnout, zavřít oči, možná letět, možná plout.

^AA tak vítám ^Dléto, ^Aje tak blízko ^Gnás, ^Adalší nádherný ^Glé^Dto je ^Emiblízko ^Amě i ^Dvás. Už s vracím a jdu horou vysokou ke svým štacím, letí kachny oblohou. K jezerům, kde hoří láskou pár, a nebo k ohni, kde kluci mlátí do kytar. Malíř den počkal na vítr co vál a Liščí kopec už líp nenamaloval. Je tolik krás, co nejdou obejmout, zavřu oči, můžu letět, můžu plout.