Stín ^Dpadal na Tvou tvář, a ^Dmaj7měsíc hospodář, ^Gmaj7vracel se domů, do peřin, skončil ^Dflám a návrat zpět byl ^Dmaj7delší, než sto let, i když ^Gmaj7duben vypil vodu z kalužin. V ten jarní ^F#mi7den jsem Tě ^Hmiza ruce vzal, byl jako ^Asen a ^C9nešli jsem dál.

®: ^Gmaj7Podívej úsvit, už ^F#mize spánku se ^Hmi7sbírá, ^Gmaj7pohladí tváře a ^F#mibodá do ^Hmi7očí, ^Gmaj7miluj se se mnou, za^F#miženem neto^H7pýra, ^Gmaj7a jeho křídla nám ^C9ráno ochočí.

Den, strůjce objetí, na konci století, nám vetřel jarní vůně do vlasů, tady na začátku cest, co vedou z velkoměst, jsme zůstali, cizinci bez pasů. A strašák mrak stínem skryl náš hřích, byl to přítel zamilovaných.

Kamelot - Jarní píseň