^AsVyšli už ^G7nad ránem, ^Askdyž z mraků ^G7pláč, ^ASčistil jim ^G7cestu za du^Cmihou,^B, ^As, ^Gmi, ^C ^Asdech dětí v ^G7náručí ^Asjim vrací ^G7víru, ^Asže najdou ^G7zemi vysně^Cminou.^B, ^As, ^Gmi, ^C

Jdou ^Fmivšichni co ví, ^Bproč nemůžou spát, když ^D#maj7násilí je vítá u dve^Asří, ^Fmia syn se ^Ddimzeptá: „ Mámo, kdo měl ^G4drápy ^Gještěří? “ „ Víš ^Fmibarva nebe, je ^Bmodrá, jak len, ^Esa ta mě nikdy nebo^Aslí, ^Fmia tyhle ^Fdimmodřiny na no^G4hách, ^G slunce ^Fmizahojí.“^B, ^Es, ^As, ^Fmi, ^Fdim, ^G4, ^G

Otrlí stopaři, vyšlí ze zipů Delt, přináší zprávu hřejivou, že někde v údolí, u Rudých kamenů, pět barev duhy září tmou. A všichni co ví, proč nemohli spát, hřejou se štěstím v objetí, a syn jen řekne: „ Mámo, Ty pláčeš dojetím. Vím, barva nebe je modrá jak len, a ta Tě nikdy nebolí, a Tvoje modřiny na nohách duha zahojí.

Kamelot - Duhová cesta