Kamelot - 1492

^EmPustinou ^Dvánek^G fou^Ckal blues^Em až ^Dohýbal ^Gstéb^B7la trav ^Ema nad lány ^Dryt^Gmus ^Copánků^Em se ozý^Dval ^Gna dosah. Ti ^Emi13lidé by ^Emi9spali, ale ^C13přesto ^Cšli s ka^Emi13pucí přes^Emi9 hlavu^{C13, C Emi}tišší jak ^Dhrob ^Cnesli ^Gkříž ^C8/5na vlastní ^B7pop^Emravu.

^GmDlouhá ^D#maj13 cesta ^Cmaj13za smrtí ^Dmi13je vítá kam dojdou, kde nájdou poslední svůj klid, dýchá opar lesů a rudě svítá nemůžou, ^Emnemůžou^D už ^Gjít.^C, ^Emi, ^{D G}Jdou ^{H7 Emi}Poraže^Dní a ^Gvěštec ^CJan je na kopci uviděl. Zavřel oči a spatřil pláň, kde houfec dravců pěl tu skřehotavou, ale jistou mši, bez chrámoví kostela, tam se rozletí v zem široširou duše bez těla ^GCo ^H7, ^Emitušil pro ^Drok, to ^Gsplnil ^Cčas a ^Emstaletí ^Dpřešla k ^Gnám^H7 co ^Emnikdo ^Dneví, to ^Gvím ^Cjen já já ^Emtajemství ^Dvěků^G znám ^Emi13a na stráni ^Emi9smrti, kde ^C13rostl jen ^Cpýr ^Emi13se zvedá houf ^Emi9stinných ^Clip, tam ^Említá ^Dvečer ^Gneto^Cpýr ^C8/5a stráží ^B7jejich ^Emklid