Až ^Amzítra ráno v pět, ^Cmě ke zdi postaví, ^Dmještě si napos^G7led dám ^Cvodku na zdra^E7ví, z očí ^Ampásku strhnu ^Dmsi, to abych ^Gviděl na ne^E7be ^Dma pak vzpomenu ^E7si, ^Amlásko, na tebe, ^Ami, ^Dmi, ^G, ^E7 a ^Dmpak vzpomenu ^E7si na te^Ambe.

Až zítra ráno v pět přijde ke mně kněz, řeknu mu, že se splet', že mně se nechce do nebes, že žil jsem, jak jsem žil, a stejně tak i dožiju a co jsem si nadrobil, to si i vypiju, a co jsem si nadrobil, si i vypiju. Až zítra ráno v pět poručík řekne:"Pal!", škoda bude těch let, kdy jsem tě nelíbal, ještě slunci zamávám, a potom líto přijde mi, že tě, lásko, nechávám, samotnou tady na zemi, že tě, lásko, nechávám, na zemi. Až zítra ráno v pět prádlo půjdeš prát a seno obracet, já u zdi budu stát, tak přilož na oheň a smutek v sobě skryj, prosím, nezapomeň, nezapomeň a žij, Lásko, nezapomeň a žij...

Jaromír Nohavica - Zítra ráno v pět