Jaromír Nohavica - Trubač

Jdem v ošuntělých šatech a sandály nás tlačí, a slzy našich sester jak Jaroslavnin pláč, zahrajte, harmoniky, ať lépe se nám kráčí, jdem za svobodu bít se a je nám sedmnáct. Co svoboda, že nespat, že porozbíjet vázy, že vysmát se všem koním a jezdit rychlíkem, na to jsme příliš vážní, nám ironie schází, my za svobodou jinou teď krok za krokem jdem. A koho vzíti s sebou, to kdyby člověk věděl, a kdo bude náš vůdce, kdo prádlo bude prát a kam se vrhnout nejdřív, a kdo si bude hledět, jen aby ten svůj vozík dotáhl beze ztrát. Je mrtev starý trubač, však dál zní jeho tóny, velká je jeho láska, to věčné SOS, /: jsme školáci, jsme děti, za chvíli bude zvonit a z otevřených oken v rádiu hraje jazz. :/