Jaromír Nohavica - Stál vojak na dešti

1. ^AmStál voják ^Dna dešti a ^Ambylo to už k ^Dránu, [ ] ^Amstál voják ^Dna dešti a ^Chlídal ^Cdimzbrojní ^E7sklad, [ ] ^Amstál voják, ^Gstál ^Ftam [Dmi]sám, ^Cpršelo ^E7do kaštanů, [Dmi]malounko ^Amsvítalo, šli ho už vystřídat. 2. Vzal voják samopal, dal do úst hlaveň tmavou, a byl ten polibek hořký a ledový, co mu tam na dešti v té chvíli táhlo hlavou, od toho vojáka nikdo se nedoví. 3. Leží a nedýchá, liják mu ránu myje, krev bloudí, země má, co s ní - nu jen ji ber, je zbytečná ta krev, i voják zbytečný je, navždycky zbytečný, navždycky dezertér. 4. A my tu sedíme a soudit by se chtělo, tohle se nedělá, tak neumírá muž, jenže to promoklé, to natažené tělo nevzbudí žádný soud a žádná moudrost už. 5. Kdopak mu pomohl, kdopak mu ruku podal, když v noci na pryčně seděl a nemoh' spát, tak někdy cizí jsme, lhostejní jak ta voda, a pak se na dešti zastřelí, zastřelí kamarád ...