Jaromír Nohavica - Špionázní

Chodil městem tam a zpátky, ale kašlal na památky, v deštníku měl zamontovám infa-ultra objektiv. Kterej nezobrazil věrně, nýbrž skresleně a černě to, co všichni miujeme, nač je hrdý kolektiv. Sdružený klub pracujícich vypadal spíš na pivnici, tržnice i se stánkama zase na špinavej sklad. Gum se změnil v malou chajdu, no a stěží slova najdu, abych nějak slušně popsal pohled na divadlo Mchad. Jenže špión musí hbytě splejtat špionážní sítě, to mu řekli při výcviku a tak vymyslel si plán. Jak si najde pomocníky, proto zašel do putyky, kde mu do oka hned padne občan jménem Jepifan. Jepifan byl občan zlačnej, zchytralej a poživačnej, navíc za ženský a pivo byl by ďáblu duši dal. Tím se právě hodil skvěle pro záměry nepřítele, takhle může skončit každej opilec a liberál. Dostal úkol bez meškání inscenovat za svítaní přepadení taxikáře na Gorkýho ulici. "Zmocníte se celý tržby a ten průšvih taxislužby rozmázgne pak náležitě komentátor BBC." "Potom musíte hned běžet na výstavu do manéže, tam k vám přistoupí muž s kufrem, osloví vás tlumeně: 'Nekoupíte zralý třešně?', a když přikývnete spěšně, dá vám bednu s dynamitem, tu pak donesete mně." Když se tohle všechno stane, milej pane Jepifane, dostanete spoustu peněz, spoustu piva, spoustu žen." Jenže Jepifan svou gáži bere v kontrašpionáži, hodnost major, vzorný otec, v kolektivu oblíben. A tak nečekaně brzy skončil svoje rejdy drzý, ohavně se přepočítal Mr. John Lancaster Pack. Těď už bydlí v pokojíku, kerej zevnitř nemá kliku,