Jaromír Nohavica - Podzemní prameny

1. ^ANa obličej slunce ^C#mkreslilo mi milióny teček, řeka ^Hmiteče mezi stromy, mezi ^E7stromy řeka teče, a já ^Achodím, bloudím jako ^C#mtichá řeka mezi lidmi všemi, hledím^G k zemi, co mne čeká, ^E7co mne asi čeká v zemi. R: Po^Adzemní ^C#mprameny, potoky neznámé, slova ^Hmijsou znamení, ^E7významy neznáme, hle^Adáme kořeny, ^C#mnic o nich nevíme, blou^Gdíme v podze^E7mí, podzemím ^Abloudíme marně a přece. 2. Kterápak to byla z těch mých lásek, která zlomila mě, kdo mi rámě podá zase, kdo mi zase podá rámě, stojím před výlohou, vidím jen svůj obrys skleněný a matný, nejsem dobrý, nejsem špatný, já jsem dobrý a i špatný. R: 3.=1. *: Pod^Azemní prameny ...