Mý vlasy js^Gou jak slunko r^Amozesmátý, jak pomer^Fanč po předc^Gích, a ze všech cest já znám jenom ty zl^Amatý a nedum^Fám o následc^Gích, d^Dmávno n^Amebrečím, js^Fou i šk^Caredší, v^Fím, že v b^Gazáru se vžd^Cycky najde m^Amísto, c^Dmo když n^Aměkdo pak m^Fě tam z^Ca šesták k^Dmoupí, k^Goupí, k^Coupí.

Mý vlasy jsou lék na největší nářky, čarovnou moc skrývají, závidí mi i báby kořenářky: takovou bylinu nemají, jsi-li rozsmutněn, stačí vyjít ven, vyjít tak, abys byl kolemjdoucí, okolo mě plout, správně vyčíhnout chvíli, chvíli, chvíli.

®: K^Couknout se n^Dma mou hlavu^G, ^C plivnout si d^Dmo rukávu^G, ^C a p^Amotom št^Dměstí v k^Goutě ^Curč^Amitě n^Dmalezn^Gou tě, ^Curčitě ^Fobjeví s^Ge jako m^Calej kluk na jaře s k^Fuličkam^Ga, však ^Cani muk, co když je t^Dmo ta dám^Ga, a b^Cez kulič^Amek, a lidi m^Dmyslejí s^Gi, že lž^Cu.

Sedím, a kolem mě už všechno plivá, mně přitom píšou zelení, že dolů půjde moje zlatá hříva, že mě pak major ocení. Na vojně: Sedím, a kolem mě už všechno plivá, mé štěstí letí komínem, šla dolů moje zlatá hříva, jsem ostříhaným vojínem. No a dneska: Sedím, a kolem mě už všechno plivá a já jsem volný jako pták, narostla mi zas moje zlatá hříva, jsem záložák. Dávno nebrečím pro ty škaredší chvíle naplněné takhle velkou slzou, štěstí uvadlo, já si zrcadlo koupím, koupím, koupím. ®: Kouknu se na svou hlavu, plivnu si do rukávu, a potom šťastné břímě určitě zatíží mě, určitě objeví se jako malej kluk na jaře s kuličkama, však ani muk, ona je to ta dáma, a bez kuliček, a lidi myslejí si, že lžu. ®: Kouknu se na svou hlavu, ohohó, plivnu si do rukávu, ohohó ...

Jaromír Nohavica - Plivni si do rukávu