Autoscroll
1 Column 
Text size
Transpose 0
V prAmázdné lEáhvi od pivAma dobré zahraniční znDmačky kvetla růže ohnivAmá hErdě, pomalu a plAmačky.
Psal jsem řádek po řádku historické veledílo, vysedával na zadku, až se slilo, co kde bylo.
®: VšAmichni píší jen, co slyší, všichni slyší to, jak dýší, tak, jak dýší, tak i pDmíší, je to mAmarné, spEadla klAmec, v přírodě je to tak dáno, ptát se "proč?" je zakázDmáno, to už nAmení nEaše vAměc.
Byly dálky pobudů, byly výmysly i kravál, z jizev svého osudu jsem si stehy vytrhával. Nadbíhal jsem hrdinům, vyprávěl o zašlé době, poručickou ofinu jsem si přistřihl sám sobě. ®: Kostel není ještě mše, fantazie není lhaní, dopřejte mi dopsat vše, co mám ještě na napsání. Dokud září rudý květ rudé růže v temné flašce, dopřejte mi vykřičet slova, co mám na bumážce.
*: VšAmichni píší jen, co slyší, na na naE .Am..