Jaromír Nohavica - Píseň pro V. V..

Zajisté omluvíš můj přízvuk kostrbatý jsem pouhý samouk ač kdysi dobrý žák své školní sešity dávno jsem dávno ztratil nadobro zapomněl kam dávat měkký znak Špatně mě učili slovíčkům z učebnice ty za to nemůžeš a já byl ještě kluk časem jsem pochopil a dneska je mi třicet Menja zovut Jarek a kak těbja moj drug? Říkali přátelství a mysleli tím sebe říkali navěky a mysleli tím snad já za to nemůžu tak si to kór moc neber náš dům má spoustu zvonků na můj zvoň čtyřikrát Dopsat své životy až do poslední tečky pak ať se rozláme náš starý psací stroj karavany jdou dál ač vyjou vlčí smečky Menja zovut Jarek a kak těbja drug moj? Já nikdy v životě nebyl jsem Na Tagance tak jsme se minuli v čase i prostoru poslouchám písně tvé a to je moje šance proplout svou planetou od zdola nahoru V kuchyni na mém stole je pořád kousek chleba a buchty Martininy máš-li je jak já rád ač vím že neřijdeš říkám si Co když třeba Menja zovut Jarek a kak těbja moj brat?