1. ^GDari se mi, dari, ^Amjako kdyz se v ^D7zime otep^Gli, ^Ckamaradi ^Dchodi roze^Gpli^Em v ka^Am7batech bez lim^Dce a ^Cja mam ^Dporad ^Ampulku ^D7prosin^Gce. Snad je to ^Gchyba v kalendari, ^Amsnad jsem zimom^D7rivy nadpru^Gmer, ^Ckdybych tak sam ^Dsobe rozu^Gmel^Em, to ^Ambych se predela^Dl a ^Crozpal^Dil se ^Amjak pec ^D7do be^Gla.

2. Vede se mi, vede, zadna velka slava to neni, predvcirem mi vyplo topeni, mrazirna z pokoje, co mam z toho, ze venku jinde teplo je. Slunce je kolac s medem a ja kousu chleba k snidani, dve jonatany nesu na dlanich, tak jde rok po roce a ja jsem velkou zimou nemocen. 3. Dari se mi, dari, jako kdyz je osm pod nulou, slunko se mi krasne vyhnulo, slo na lov na mouchy, ja pisu koncert pro dva rampouchy. A dva mali rampouchari mi nahlizi do rozepsanych not, co poztracel jsem, ted mi prislo vhod, ale uz pozde je, kazdy sklizi to, co zaseje.

Jaromír Nohavica - Píseň o veliké zimě