Jaromír Nohavica - Monika

1. ^Aadd9Všechny, které jsem kdy ^Aadd9/Flíbal, [ ] mají už ^Bm7muže a spoustu ^E7dětí, ^Aadd9někde stala se ^Aadd9/Fchyba, [ ] kdo za to ^Bm7může, že mám v koši sme^E7tí. ®: ^Aadd9Moniko, už si tě nevzpomínám, ^Bm7Moniko, došli jsme ^E7každý jinam, ^Aadd9Moniko v sukýnkách ^Dadd9nad kolena, ^Aadd9Moniko, znám tě jen ^Ddimpodle jména, ^Aadd9Moniko, uhasl^D uhlík žáru, [ ] ^Aadd9Moniko, v ^Dadd9šest večer v ^Aadd9minibaru. 2. Kočár s růžovými pentlemi projíždí městem, zase je zima, pojď, budem se živit písněmi, prodáme srdce s bolestma svma. *: ^DPřed hlavní poštou ^Akřižují se všechny cesty, v ^E7trafice prodávají ^Apohlednice ^Da v rámci svého srdce ^Akaždý hledá kousek štěstí, [ ] ^Gpro sebe ^E7nejvíce. 3. Všechno chtěl jsem to jinak, lásku v první osobě, byla tak daleko, podej mi sklenici vína, zpívám o sobě, jsem vejce na měkko. ®: Moniko, už si tě nevzpomínám, Mášo, došli jsme každý jinam, Jitko v sukýnkách nad kolena, Martino, znám tě jen podle jména, lásky, uhasl uhlík žáru, lásky mé, v šest večer v minibaru.