Jaromír Nohavica - Martina

1. Na stole ^Cchléb a květina, v kuchyni ^Amstojí Martina a smaží ^Gryby, přišel mi [Dmi]pásek zdaleka a na něm ^Gpíseň člověka, který mi chy^Cbí.[Dmi, G] 2. Cop jeho veršů rozplétám, zpívá mi o tom, proč je tam a proč ne tady, a někde dole pod slovy je ukryt akord mollový, a to mi vadí. 3. Dvacet let prošlo jako nic a on, jenž jezdil na koni, byl z koně shozen, vidím ho, jak jde za lesy, v maršálské torně nese si kyselý hrozen. 4. Vlkem je člověk člověku a zvony našich útěků varovně zvoní, to když se snáší hrozná tma chlap svoji hvězdu poznat má a rvát se pro ni. ®: Je ^Fto jen dvě stě ^Gkilometrů, a ^Cmožná ještě blí^Amže, [ ] a [Dmi]zbývá už jen ^Gduše k procle^Cní,^C7 na ^Fpolitickém ^Gbarometru ^Csetrvalá ^Amníže, a [Dmi]dokud trvá, ^Gsvět se nezmě^Cní. 5. Dáti si sbohem s Martinou a pak se vydat za jinou, žil bych si v klidu, kašlal bych na ostnatý drát a nemusel bych poslouchat dělnickou třídu. 6. Zabořen v plyši Toyoty, vietnamky dal bych za boty koupené v Linci, smál bych se z Prahy relacím o tom, jak mě tam podplácí jidášskou mincí. 7. A k pátku bych si vyrazil tam, co se říká "Nacht-asyl", srovnat si faldy, kolt k celníkovu úžasu nosil bych nízko u pasu po vzoru Waldy. 8. Ve spolku místních kurtizán stal by se ze mne partyzán protestních songů, řešil bych problém naděje, zpíval o tom, jak špatně je v Grónsku či Kongu. ®: *: Je ^Fto jen dvě stě ^Gkilometrů, a ^Cmožná ještě blíže ...