Jaromír Nohavica - Karolína

U domku malého jak miska roste jí rozmarýna nádherně na prsty píská Karolína Ať už z rychlíku nebo osobáku to bych si neprominul nepozdravit z oken toho vlaku Karolínu Stojí tam v modravé blůze Venuši mi připomíná přiznávám že líbí se mi tuze Karolína V Praze mají památky dávné v Hodoníně sudy vína ale za Kolínem vždycky na mě mávne Karolína Proč nemám hodinku času nebo rovnou dvě hodinky zblízka bych pohladil tu krásu Karolíny Je to láska jen tak v cuku letu vteřina či půlvteřina ale já jsem rád že pořád je tu Karolína To by se to žilo zlatě konec smutku konec splínu kdyby každý člověk měl vedle své tratě svou Karolínu