1. ^EmJen mě nelituj, ^Amneklepej ^D7na mé dveře s ^Gchryzantémou v ^B7dlani, hra ^Amna ^D7litování ^Gkončí v prvním tahu, neplivej ^Bmlásku na podla^Amhu, nestůj mi ^Du bytu, jen mě neli^Emtuj. ^AmTa slova ^D7jsou jen guláš ^Gdvakrát přihří^D/F#vaný, ^Ama to mě ^D7nezachrání, a ^Gto mi nepomůže, a tak ^Bmnesvlíkej mě z ^Amkůže, celý ^Dzvědavý, celý ^Gzvědavý, jak ^D/F#vlastně vypadá^Em takový ^Ammalý pohřeb, na který si ^D7člověk sám ^Gnastřádá. R: Jó, kdybych byl ^Gvrabec, sezobal bych ^Dzrní všem ^Emptákům, co v ^Cokolí ^Gjsou, srdce měl bych ^Amslabé a žaloudeček ^Dplný a ^Cduši rozčepýře^Gnou. R: Jó, kdybych byl holub, roznesl bych psaní od domu k domu do všech světových stran, a pak četli bychom spolu, co píše tamta paní a co píše tamten pán. *: ^AmJó, kdybych byl, ^Cžil bych si, žil, a ^Gšťastný bych byl ^D/F#jako pytel blech, ale já^Am jsem, co jsem, a ^D7nevěřím lítos^Gtem. 2. Jen mě nelituj, opřený o zábradlí mám ještě dvacet sedm zubů, nejsem přes palubu, ten plavčík, co to řekl, ten se spletl, koukni se na racka, jak vzlétl směrem k úsvitu, a tak mě nelituj. Člověk se rodí jednou a umírá i stokrát, slza je pořád mokrá jak za časů krále Leara, a já potichu v sobě sbírám sílu i odvahu, stojím na prahu a koukám: velká paráda, z mých dveří vychází pohřeb, na který jsem si sám nastřádal. R: Jó, kdybych byl káně, vysoko bych létal a střemhlav padal dolů jako archanděl a na severní straně nejvyšší hory světa bych svoje tajné hnízdo měl. R: Jó, kdybych byl sýček na Těšínské věži, purkmistry a pány ze sna budil bych, a k půlnoci bych křičel, jak to leží a běží, a k ránu bych pak ztich'. *: *:

Jaromír Nohavica - Jen mě nelituj