Jaromír Nohavica - Do dne a do roka

Byla ^Bmhluboká ^C#7noc, venku ^F#mcizí pes vyl a já ^Bmu okna stá^C#7l a ^F#mpil. Zřel jsem ^Bmjen jeho stí^C#7n, měl ^F#mrozplizlý tvar a ^Bmvypadal ja^C#7k Lomi^F#mkar.

Do dne a ^Bmdo roka za zvuků ^C#7baroka se rodí ^F#mrokoko, do nocí h^Bmledíme a vlastně ^C#7nevíme, zda je to ^F#mopravdu a nebo jenom tak na oko. Do dne a ^Bmdo roka za zvuků ^C#7rokoka se rodí ^F#msecese, do nocí h^Bmledíme, všichni tam ^C#7musíme, ale ^F#mnechce se.

Chtěl jsem ^Bmokřiknout jej^C#7, myslím ^F#mpsa v oné tmě, ale ^Bmneměl jsem slov^C#7, jimiž to ^F#mlze. Vzal jsem do ^Bmruky kolt^C#7, jenž v mé ^F#mkomodě byl a na ^Bmčerný stín^C#7 jsem namí^F#mřil.

Do dne a ^Bmdo roka za zvuků ^C#7baroka se rodí ^F#mrokoko, do nocí h^Bmledíme a vlastně ^C#7nevíme, zda je to ^F#mopravdu a nebo jenom tak na oko. Do dne a ^Bmdo roka za zvuků ^C#7rokoka se rodí ^F#msecese, do nocí h^Bmledíme, všichni tam ^C#7musíme, ale ^F#mnechce se.

Ruka ^Bmchvěla se mi^C#7, neboť z ^F#mkrbu šel mráz, pak se ^Bmna vteřinu^C#7 zastavil ^F#mčas. Tmě se ^Bmzježila srst^C#7, já ^F#mucítil strach, kdo má ^Bmna spoušti prs^C#7t je ^F#mvrah.

Do dne a ^Bmdo roka za zvuků ^C#7baroka se rodí ^F#mrokoko, do nocí h^Bmledíme a vlastně ^C#7nevíme, zda je to ^F#mopravdu a nebo jenom tak na oko. Do dne a ^Bmdo roka za zvuků ^C#7rokoka se rodí ^F#msecese, do nocí h^Bmledíme, všichni tam ^C#7musíme, ale ^F#mnechce se.

Výstřel ^Bmprotrhl tmu^C#7, jako ^F#mrybářům síť, jako ^Bmsudičce ře^C#7č a n^F#miť. Té noci ^Bmšpatně jsem spal^C#7 v záři ^F#mvoskových svic, ráno ^Bmtam, co byl plo^C#7t, nebylo ^F#mnic.

Do dne a ^Bmdo roka za zvuků ^C#7baroka se rodí ^F#mrokoko, do nocí h^Bmledíme a vlastně ^C#7nevíme, zda je to ^F#mopravdu a nebo jenom tak na oko. Do dne a ^Bmdo roka za zvuků ^C#7rokoka se rodí ^F#msecese, do nocí h^Bmledíme, všichni tam ^C#7musíme, ale nechce se.