^EToulám se, ^Dněco mi ^Cschází ^Ba nechce se mi ^Espát, ve světě ^Dpitomejch ^Cfrází ^Bmě nikdo nemá ^Erád. ^AOtec se na to ^Bdívá, ^Aoči má jako ^Bvrah, ^Ežije si, ^Djak už to ^Abývá, v ^Bdospělejch pohád^Ekách.

Když slunce červenou barvou udělá dlouhej stín, kluci mi kytici narvou, patřím na plátna kin. Možná to někomu stačí a někdo to má rád, mě život pomalu svačí a nikde žádnej zvrat. Mě život pomalu svačí a nikde žádnej zvrat.

*: ^F#mV hotelu vejská ^Esaxofon, ^Dtakovej s ^Akrásnou zlatou ^Ehlavou. ^F#mNa desce pejska ^Edrsnej tón ^Da vzduch tam ^Avoní cizí ^Bkávou.

Nechci bejt prsatou dámou v teplákách na večer, každej má doma tu samou a není vždycky fér. Někdy si potichu zpívá, že byla jako květ a že můj fotr je lotr, i když je doktor věd, a že můj fotr je lotr, i když je doktor věd.

Ivan Hlas - Sladkych patnact