1. Jsem ^Emivobyčejnej hlídač, mám ^Adomek za tra^Emití a chci vám zpívat o jednom, co ^Au nás z vlaku ^Emispad', byl ^Gjedním z těch, co za lístek snad ^Anikdy nepla^Emití ^Ga vyberou si z vagónů, když ^Amají velkej ^Emihlad.

Našel jsem ho ráno, já myslel, že jen spí, ležel v trávě a víc zblízka byla vidět krev, noha pryč, tak rychle řemen z brašny služební, a utáhnout, co síla dá, jak nás to učil šéf. Když doktor sbalil kufřík, pohladil si vous, řek' jenom:"Pánbu pomáhej, zas brzy bude chlap," a ten, když procit' k vědomí a pevně zuby skous', jen pohnul se a pověděl:"Já radši bych teď skáp'."

®: Z^Gnám jich moc a ^Amivím, že je to ^Emitak, že ^Amijak zahouká vlak, jsou jako posed^Emilí, z nich tuhle ^Gdnešní noc, když ^Aprojel nákla^Emiďák, o ^Amitom, co bylo pak, nikdo ne^Emiví.

"Že máš dvě zdravý ruce," já mu říkal, "to buď rád, zůstaň u nás nadobro a budeš tu mít klid, u nás budeš dobře živ a nebudeš mít hlad, život je jen jedinej a dál se musí žít."

®: + /: o ^Amitom, co bylo pak, nikdo ne^Emiví ... :/

Hop Trop - Znám jich moc