1. Ležel^Ei jsme dlouho v tr^C#miávě, když se v d^F#mi7álce objev^Eil vlak, co jezdí tudy l^C#miíně rychlost^F#í snad jen pět m^Ail, z toulek s^Ee nám kámoš vr^C#miacel, jak to sl^F#mi7íbil dopis^Eem, každej z n^G#miás už léta m^F#mi7yslel, že se p^G#mio něm slehla z^Hem.

Zamával a hodil pingl, za ním potom skočil sám, já v tu chvíli strach měl za něj, ač ho jinak nemívám, jen se ohlíd' za vagónem, z čela vlasy odhodil: "Vezu jednu dobrou zprávu z konce světa, kde jsem byl!"

®: K^G#miousek štěstí já t^F#mi7olik jsem si př^Hál, že je v^Ee zlatě, já si, pr^G#mioklatě, doned^Aávna myslív^Hal, m^G#miít kousek štěstí, který, kd^F#mi7yž se unav^Hí, třeba n^Eajednou se mi n^G#miáhodou i do c^Aesty p^Hostav^Eí.

Jako blázen můžeš kopat, hory hlíny převrátit, třeba stovky tisíc lopat, ale zlato nenajít, že mě čeká teď a tady, mohlo mě dřív napadnout, jsou to dobří kamarádi, no, a tenhle známej kout.

®: + třeba n^Eajednou se mi n^G#miáhodou i do c^Aesty p^Hostav^Eí ...

Hop Trop - Z konce světa