Autoscroll
1 Column 
Text size
Transpose 0
1. S pDmiartou kluků v kBoutě na perA7ónu tDmiejrali jsme jBednou struny kCytar lacinA7ejch, vDmio pár kroků dBál se na nás dA7íval stDmiarej pán, už vBod pohledu trCošku podivnDmiej.
Hned se vecpal s náma do vagónu, když zahoukal k vodjezdu ten ocelovej krám, na kytaru na mým klíně koukal a za chvíli ptal se, jestli mu ji neprodám.
®: NFezdálo se, že je ňákej švGmiorcák, cFo by neměl prachy, který dGmial by za novAou, mFěl podivnej hlas a divný vGmioči,A řDmiíkal, že měl kdBysi dávno tCaky takovDmiou.
"To vomlácený dřevo není k mání, patří mojí máti a je starší nežli já, je to dárek od někoho z mládí, a ten jistě nikomu a nikdy neprodá." ®: Když jsem večer v neděli svý mámě řek', že ňákej cizí chlap se hrozně zajímá o věc, která cenu má jen pro ni, divil jsem se, co ji na tom tolik dojímá ...