Autoscroll
1 Column 
Text size
Transpose 0
1. Až na kGonec vlaku jednou modrej vAmiagón přicvaknDou, budu jGá ten, kdCo tu slávu plDatí, vAmiagón salonnDí - sHmien můj životnCí, hGázet bCudu mince zlHmiatý Goknem nCa trať tDulákGů.
®: Takhle nGějak jsem to viděl a za nEmiocí o tom snil nCa pryčně v boudě prkennDý, ale kGaždodenní dřinu proč bych vEmiečer nezapil Cu dráhy v horách stavěnDý.
Každou noc jen chrapot chlapů s pachem propocenejch dek, oči pálí, když se hodně stejská, jednou přijde den, řekneš: ďas to vem, v dálce na časy se blejská, padáš na zem z oblaků. ®: Tak mně neměj, holka, za zlý, že mně koukaj' prsty z bot, já zatím nemám jinačí, z týhle zatracený štace o nejednu zkušenost přijel jsem aspoň bohatší. Každou noc jen chrapot chlapů s pachem propocenejch dek, oči pálí, když se hodně stejská, jednou přijde den, řekneš: ďas to vem,
v dGálce nCa časy se blHmiejská, v dGálce nCa časy se blHmiejská, v dGálce nCa časy se blHmiejská, v dGálce nCa časy se blHmiejská ...