Kam se ^Dschová člověk, ^H7neví, ^Emikdyž je dusno k zalknu^A7tí, ^Dulice jsou ^H7zaprášený a ^E7průtrž mračen k ^A7spadnutí, já měl ^Dzrovna ale ^H7kliku, i když ^Emipeněz pomá^A7lu, ^Dpřed bouřkou jsem ^H7zapad' vmžiku do ^E7parádního ^A7lokálu.

®: Že mi ^Hmisedřou chlupy z ^Gkůže, chvíli ^Dměl jsem nahná^F#no, než mě ^Emiu zdi udi^Hmivilo prapo^Edivný piá^F#no, u ^Hmipiána bylo ^Gprázdný polstro^Dvaný štokr^F#le, štamgas^Emiti i vrchní ^Hmina mě nekou^Ekali nevr^F#le.

Do kouta jsem k němu zalez', rozšoupnul se pořádně, všechny klapky mělo bílý, zato mu hrály bezvadně, na ten pajzl - žádná láce rád bych velkou chválu pěl, vždyť jsem tady snil a smál se, všechny smutky poztrácel. ®: Že mi sedřou chlupy z kůže, chvíli měl jsem nahnáno, než mě u zdi udivilo prapodivný piáno, na ten pajzl - žádná láce rád bych velkou chválu pěl, vždyť jsem tady snil a smál se, všechny smutky poztrácel.

Hop Trop - Piáno