Autoscroll
1 Column 
Text size
Transpose 0
VzAmipomínám - Gjednou, to Amipřišlo k nám Gvedro, že Amijabka se na Gstromech Amizačaly Dpíct, a v Amipotocích Gsucho, jen Amikámen a Gpísek a Amiprach místo Gvody, co Amiměla tam Dtýct. Už Amidobytek v Eminoci nás Amize spaní Emibudil a Amiřvaní to Gstěží už Amidalo se Dsnýst, my Amichlapem, co Gtady se Amiobjevil k Gránu, pak Amilehce a Gmoc rádi Cdali se Gsvíst.
®: "Když Amikaždej dá Emidolar," nám Amiřek' tenhle Emikoumák, "Amiznám starý Gkouzlo a Amidéšť přivoDlám," Amiza jeden Emikulatej Amizkusit to Emistálo, Amina svý si Emipřišel - co Amizbejvalo Dnám?
Navečer vobzor se vybarvil duhou a sloup suchý trávy a prachu se zved', tak silnej, že nešlo stát na vlastních nohou, co stálo mu v cestě, to rozbil a smet', jak seděl chlap s námi, řek' mý sestře Líze, že neviděl žádnou, co vo ni by stál, a jestli mu aspoň dost malinko věří, že jedině s ní by se vydat chtěl dál. ®: Najednou ticho a tma jako v hrobě, blesky a hromy - a začalo lejt, takovej psí čas, že do svojí boudy i náš vlčák Johny hned zalez' se skrejt. Vtom vrznutí dveří, v nich zmáčenej klobouk, nám plechový hvězdy blejsk' do vočí třpyt: "Hej! Konečně mám tě, tak vstávej a půjdem, a hloupostí nech, jestli chceš aspoň žít!" Za podvodný kousky se létama platí, přesto jsme chlápka pak nechali jít, svou pravdu měl v jednom: když po něčem toužíš, nutný je věřit a strašlivě chtít.