^EmiJá snad ^Ghned, když jsem se ^Dnarodil, na ^Gbludnej ^Dkámen ^Gšláp', a do školy moc ^Dnechodil, i ^Emitak je ^Dze mě ^Emichlap, velký ^Gdusno, který ^Dnad hlavou mi ^Gdoma ^Dvise^Glo, drsnýmu chlapu ^Dnesvědčí, já ^Emiťuk' si ^Dna če^Emilo. ^D, ^G, ^D, ^G, ^C, ^G

®: Má^Gma mě doma držela a ^Dtáta na mě dřel, já moh' jsem jít hned študovat, kdy^Gbych jen trochu chtěl, voženit se, vzít si ňákou ^Dtrajdu copatou a za její lásku platit ^Gcelou vejplatou, hó ^Emihou.

Potom do knajpy jsem zašel a tam uslyšel ten žvást, že na lodích je veselo a fasujou tam chlast, a tak honem jsem se nalodil na starej vratkej křáp, kde kapitán byl kořala a řval na nás jak dráb. ®: Vlny s kocábkou si házely a každej dostal strach a my lodníci se vsázeli, kdo přežije ten krach, všechny krysy z lodi zmizely a v dálce maják zhas' a první byl hned kapitán, kdo měl korkovej pás. ®: Kolem zubama už cvakali žraloci hladoví, moc nikomu se nechtělo do vody ledový, k ránu bouře trochu ustala, já mořskou nemoc měl, všem, co můžou chodit po zemi, jsem tolik záviděl. ®: Jako zázrakem jsme dojeli, byl každý živ a zdráv a všichni byli veselí, jen já jsem rukou máv', na loď nikdy víc už nevlezu, to nesmí nikdo chtít, teď lituju a vzpomínám, jak jen jsem se moh' mít. ®:

Hop Trop - Lodníkův lament