Autoscroll
1 Column 
Text size
Transpose 0
Byl to Cnekonečnej Fden, kdy se z Cletních barev Fjen Emiven oknem Fšedý všechno zdáClo, u krajDminice postáGval, zbytečFně by nemáCval Dmirukou Fpár že je moc Gmálo
Ve dvou potom na zádech, šmír a rány na kloubech, ten jeho vůz my spravili až k ránu, proč bych čekal za to vděk, usmál jsem se a pak řek': doma nečekej slavobránu.
®: Já ho Dmiznal, vždycky Gstál Fna stejným Cfleku, my Fměli stejnou štreCku i Dmicíle pro nákGlad, záda Dmihřál mu, když Gspal, Fmotor přes Cdeku, svou Fasfaltovou Cřeku si Dmichvíli nechal Gzdát.
Tahal pětadvacet tun, z proudů šesti jako strun dva krajní vybíral si tóny, nebyl na kámoše čas, míjeli se jen o vlas, světlem se zdraví kamióny. ®: Když pak nemoh' jet už dál a co chvíli usínal a v polospánku přejížděl i čáru, proč se honit jako chrt, jó, tak dát si kafe hlt, brzda, a sáhnul po cigáru. ®: