^EmiNa pařez já ^C7used^H7nu si v ^Emilesním polo^H7šeru^Emi a na hajnýho ^C7vzpome^H7nu si, ^Emijenž má hezkou ^H7dceru,^Emi ^D7na hajnýho ^GHrušku a ^D7jeho dceru - ^Gsamej skvost, ^D7jenže von má ^Gpušku a s ^F#puškou střeží ^H7dcery ctnost.

Na pařezu přemejšlím, a dá to velkou fušku, jak bych vyzrál na hajnýho, na hajnýho Hrušku, na Hrušku a jeho zbraň a křepeláka Azora, kterej hlídá jako saň vchod do hájovny ze dvora.

®: A ště^Emiká přitom ^C7na srnce, ^Emina datly i ^C7žlůvy, ^Emina ťuhýka ^C7na trnce, ^Emina vejry i ^C7sůvy, ^Amina chudáka ^Emivandráka von ^Amištěká ponej^Emivíce, ^Amividí ve mně ^Emipytláka, co ^F#líčí na za^H7jíce.

*: ^EmiVrr haf, vrr haf, ^C7sypej ^H7si to, ^Emivrr haf, vrr haf, ^H7fuj fuj fuj, ^Emivrr haf, vrr haf, ^C7sypej ^H7si to, ^Emipadej pryč a ^H7upa^Emiluj!

Hruška zbystří sluch i zrak a vzkřikne:"Namouvěru, zas je tu ten darebák, co zprznit mi chce dceru, zas je tu ten chuligán, co slídí, kde je dcerka, jenže já se do něj dám a proženu mu perka!" A už běží, v hubě pěnu, dělá dlouhý kroky, pušku k palbě připravenu, má v ní srnčí broky, letí, letí jeko blesk ze světnice na dvorek, ve vočích má divnej lesk i jeho pejsek Azorek. ®: Ten, kterej má rád štvanice na lišky i kance, když vypukne pranice, vždycky v ní má šance, on si troufne na zvíře tak, jako medvěd velký, a milýho trempíře chce kousnout do pr...avý ruky. Vím, jak vyzrát na hajnýho, ba i na Azora: vyštuduju na vrchního lesů revizora, až přijedu na kontrolu se služební volhou, postavím je do pozoru, což je mojí touhou. ®: Počkej, hajnej, povím na tě, že jsi prodal jedli, žes' ji střelil nastojatě, a on bude zbledlý, "smilujou se, revizore, vždyť mám doma dceru," jenže, Hruško, na tvou dceru já už dávno ... hej, beru! Rec: Tak teda, tatínku, do smrti dobrý, ne? *: A to bude asi všecko, na zdi visí puška, pod ní kolíbá mi děcko můj tchán - hajnej Hruška ...

Hop Trop - Hajnej Hruška