Autoscroll
1 Column 
Text size
Transpose 0
1. DmiTen den byl beznadějně Cčernej Dmijak darebáků svědoCmí, Bjak smutku nával nepřeA7bernej, Bkterej se (A7)náhle proloA7(Dmi)mí.
Pomalu stoupali jsme strání až k jedný z nevelikejch skal, na který nechal sny a plány jeden z těch kluků, co jsem znal.
*: FStačilo málo chybnejch Ckroků, Fvtom znenadání volnej A7pád, Dmije to už pěkná řádka Croků, v Bnoci si A7lesem cestu Dmizmát'. Pak Fležel s kostrou zlámanou a Cstrašně moc chtěl žít, však Dmiusíná a přestanou myšA7lenky hlavou jít, z nás Fkaždej potom nad ním stál, chlad Crána na nás dejch', Dmivítr si s listím pohrával ve A7větvích březovejch.
Teď všichni, co tu se mnou stojí, jsme mlčky "ahoj" přišli říct na místa, co nás dávno pojí, že tenkrát bylo nás tu víc.