Autoscroll
1 Column 
Text size
Transpose 0
1. NádDmiraží večerní, kde Bnikdo z lidí úsměv neopDmilácel, vlak, co jsme jeli s ním, tady Bkončil a zas do města se Fvracel, a my dva s Amibráchou šli jsme Dmidál, s Amibráchou šli jsme Dmidál
Nás budil v trávě den, my vídali, jak stromy ráno brečí, a do plamínků jen mlčívali spolu stejnou řečí, je to tak dávno a čas to vzal, dávno a čas to vzal.
®: Už Fdávno bez koní, dva Gmistíny opěšalejch námořDminíků, posFtavy shrbený, co Gmipři hledání zašlejch okamBžiků chtěly se Amitoulat po hvězDmidách, Amitoulat po hvězDmidách
Písničky vohraný, co zpíval se mnou, opsal z mýho bloku, mý hlavě děravý napovídal občas ňákou sloku, léta je sbíral a všechny znal, léta všechny znal. ®: Náš vymyšlenej svět byl bez tupců a taky bez chytráků, šlo v něm i nacházet, co sehnat nejde v žádným obchoďáku, třeba jen volnost na cestách, volnost na cestách ...