Autoscroll
1 Column 
Text size
Transpose 0
0
Mráz držím v dlaních, svět zůstal stát. V hodinách ranních nemohu spát. Jediné slůvko rozdělilo nás. Říkala jsem ti "mluvko" a pojednou je tu zticha hráz. To ty jsi se rozhod jako muž a pravý chlap a řekl jsi: "Rozvod, nechci jít dál podle starých map." Už ani nevím, kdy to bylo. Přišlo to jako malá smrt. Nejspíš byla zima, venku lilo a jestli v nás z naší lásky zbylo aspoň čtvrt, tak teď nezbylo už vůbec nic jak po světle letních létavic. Jen to jediné slůvko. Rozvod.
E7 Co bude Amdál Spát budeš Emsám. Čas dal, čas Dmvzal. Prázdný je Amkrám. On vyproDmdal náš prvníAmbál, rok kdesi Bmi7-5stál a čekáE7val. Tvé doty Amky lehké jak Emsníh, smích putyDmky, co zná náš první Amhřích. Náš pokoDmjík v tom poschoAmdí, kam pikoBmi7-5lík už nechoFdí. Co bude Dmdál, co bude Emdál, co bude Amdál Rozvod.
Soud soudí zločiny. Proč máme k němu jít Tam vzdát se rodiny a zachovat klid Kdo zná nás víc než já a ty, tvůj rub i líc, mé trampoty Čí bude stůl, čí bude skříň Chtěl jsi vždy půl, já, já jsem chtěla míň. A teď nechci nic. Chci vědět jen, jak dětem říct ten divný sen. Co bude dál, co bude dál, co bude dál Mlčky jsi stál i ty ses bál říct: "Rozvod."