Autoscroll
1 Column 
Text size
Transpose 0
VGenku padá dCéšť, přGichází psí čCas, struny z oceli dávno vlhkem rGezivíC, G lehký nezCájGem klíčí někdCe v nGás, slova od řečF(-)í už nG(-)ikdo nedělCí.
Světla z tančíren vpíjí pukliny stěn, ti, co chtěli znát, víc už se neptají, razí do očí odlesk zlacených scén, když kostky ledu ve sklenicích cinkají.
®: Tak bCěž rGaději spCát, pGozdě zdá se bAmýt, poslední vGerš můžeš přCejít mlčenGím, zbývCá, zbGývá zavřít pCart, fGutrál zabalAmit, je pozdCě na hlC/Hasitou hAmudbu, když nGemá v kom znCít.
Život otvírá krám, podomní obchodník, musíš brát jen to, co na stůl vyloží, a pak vyplnit sám vlezlý dotazník, nejde škrtnout, co se nehodí. Trochu shrbený s malou úklonou, za hrst mincí koupíš štěstí pod rukou, jeden malý díl z druhé volby snů, část pravdy s pár let prošlou zárukou.