Autoscroll
1 Column 
Text size
Transpose 0
DKdyž půjdeš Bmpo cestě, Dkde růže Evadnou, kde rostou Dstromy Gbez Dlistí Dtak vyjdeš Bmna místo, Dkde tvý slzy Espadnou na Dhrob, Gco nikdo nečisDtí.
DJen starej rozbiBmtej Dnáhrobní Ekámen, řekne ti, Dkdo Gnemoh už Ddál Tak sepni ruceBm svý a Dzašeptej Eamen ať jsi Dtulák Gnebo Dkrál.
Dřív děvče chodilo s kyticí růží rozdávat lidem štěstí a smích. Oči jí maloval sám Bůh černou tuší, pod jejím krokem tál sníh. Všem lidem dávala náručí plnou, sázela kytky podél cest jednou však zmizela a jako když utne, přestaly růže náhle kvést. Pak jsem ji uviděl, ubohou vílu, na zvadlých květech věčně snít všem lidem rozdala svou lásku a sílu, že sama dál nemohla už žít. Tak jsem jí postavil náhrobní kámen a čerstvé růže jsem ji dal pak jsem se pomodlil a zašeptal amen a svojí píseň jsem jí hrál.