Druhá Tráva - Ještě není tma

Svůj pocit lidství jsem nechal někde v polích, jako by za vším, co je krásné, bylo něco, co bolí, přišel mi dopis, tak milý, samý cit, napsala prostě, co měla na srdci. A já už ani nevím, jestli ji poznám po hlase, ještě není tma, ale stmívá se. Viděl jsem Londýn i Paříž pozdě k ránu, šel podél řeky až k břehům oceánu, padl jsem na dno světa, níž než umím říct, a v lidských očích už nehledám vůbec nic. Jako by pravda byla vadou na kráse, ještě není tma, ale stmívá se. Přišel jsem na svět a zemřu, aniž bych chtěl, všem se zdá, že se hýbám, jenže jako bych otupěl, jen stojím a myšlenky mi běží buhvíkam, už ani nevím, pred čím sem utíkám. I modlitba mi zní jen jako vítr ve vlasech, ještě není tma, ale stmívá se.