Autoscroll
1 Column 
Text size
Transpose 0
RECITATIV: Dávno utichly boje, i vítr odvál dunění kopyt někam tam, kde se vyprahlá poušt trávy snoubí s obzorem, dávno pohasl lesk v očích dívky, již osud zanechal tak samotnou, se srdcem navždy, navzdy prázdnym.
1. DDéšt ti, holka, slepil vlGasy, z tvAejch očí zbyl prázdnej krDuh, kde je zbytek z tvojí krGásy, Ato ví dneska jenom DBůh.
2. Na kopečku v prachu cesty leží i tvůj generál, v ruce šátek od nevěsty, ale ruka lezi dal. 3. Tvář ma zšedivělou strachem, zbylo v ní pár dětskejch chvil, proužek krve stéká prachem, déšt slepil vlasy jak jil. 4. A z celý jižni eskadrony nezbyl ani jeden muž, v Montgomery bijou zvony, dést ti smejvá ze rtů růž. RECITATIV: Nedočkáš se, holka, svý jižní eskadrony, tý velký chlouby nas, mrtvejch všech, dřive najdeš hroby mezi stromy anebo šest stop hlíny tam, v tech smutnejch zdech. 5. Na kopečku v prachu cesty leží i tvůj generál, hm ... RECITATIV: Vim, že nejsem sama, které osud odepřel jedinou lásku, a take vim, že tak jako mne, i mnoha jiným se stale vraci ono tragicke "proč".