Citron - Už couvám

^AmZvláštní jak nádherně couvám,^Dm to jsem ^Fdříve neu^Amměl. ^AmJá který měl sklony vůdčí,^Dm teď bych ^Fza tebou rád ^Amšel.

^CKvětináče ^Gspadli dolu ^Amz římsy ^Cstačí, že jsi ^Gpár dní z trucu ^Ampřyč. ^CKaždý ráno ^Gsám se musím ^Amkřýsit, ^Cmísto tebe ^Gcinká jen tvůj ^Eklíč.

^AmZvláštní jak nádherně couvám,^Dm tak rád ^Fbych vzal něco ^Amzpět. Píšu ti výmnluvné řádky, pletu veněc krásnych vět.

^CNechávam je ^Gpod zvonkovým ^Amdrátem, sousedi si čtou je místo knih. V suterénu ba i v patre pátem, budím buď to pláč a nebo ^Esmích.

^FTeď zpátky bych vzal ten den, ^Amkdy jsem lhal, ^Fže sám budu rád, ^Amteď couval bych rád. ^FUž couvám, ^Amuž couvám, ^Fuž couvám, ^Euž couvááám.

^AmZvláštní jak nádherně couvám,^Dm koukám ^Fsám jak mi to ^Amjde. Já který měl sklony vůdčí, který často říkal ne.

^CNajednou bych ^Gposlouchal tvá ^Ampřání, najednou bych ustupoval rád. Stačí, že tu chvíli nejsi k mání, jenom chvíli a už je to znát - je to zvláštní jak nádherně couvám