Hráz

1. ^GStál tam na stráni ^Bmdům, v něm židle a ^Emstůl pár kůží a ^Gkrb, co dřevo z něj ^Amvoní. ^DS jarem, když máj rozdá barvy svý tu sosna krásná nad chajdou se ^Gskloní. a říčka, když stříbrným ^Bmhávem se přikryje s ^Emránem svý ahoj jí ^Gdáš a pak je tu ^Eden. ^CZazní údolím kytara ^Emtvá, ta ^Cpíseň ráno ^Emuvítá ^Dsvět s ním, ^Gsvět s ním.

2. Touláš se po lese, touláš a jenom tak bloumáš a koruny stromů tě uvítaj rosou víš, že času je dost, to znáš a možná potkáš někde dívku bosou. Po slůvkách, který se říkajŹ po dnech plných stisků vás uvítá chajda a pak je tu den Zazní údolím kytara tvá, ... 3. Však táhlé volání náhlé ti přeruší snění a oznámí všem - je poslední den. Voda zaplaví údolí sosnu, chajdu, pohled zabolí. Ta hráz je potřebná všem, však zabíjí den co nosil tě v náruči romantické. Zazní údolím bolest tvá, ta bolest ráno uvítá svět s ním, svět s ním.

Brontosauři - Hráz