Autoscroll
1 Column 
Text size
Transpose 0
Ten, kdo jDedenkrát pGoznal tu zAem, navždGy patří k nDí, tu zem, jejíž pGíseň jak džbDán duši tvGou naplnAí, když se kvDetoucí vřD/Aes zrcadlGí v hladinDách jezernAích, věčný čDas všechny lCegendy dDávné si Gukrývá v nDich.
Pojď poslouchat písně, co na kopcích déšť vypráví, když se kapradí dotýká mraků, padá do trávy, v jeho písních vždy zaznívá naděje, radost i žal, nitky příběhů minulých, dob, co čas s sebou vzal. Pojď se na chvíli podívat tam, kde život je sen, do kopců, když v nich vychází slunce a noc mění v den, když se modravé paprsky řek zatřpytí v údolích, náhle cítíš, že starosti tvé se utápí v nich.