Aneta Langerová - V bezvětří

Na zi^Gmu si zamkli ^Cdům, naposled ^Gkývli souse^Cdům, i růže ^Gjsou ukry^Ctý bezlis^Gtý. ^C Pak se ^Gschová do mra^Cků, beznaděj,^G opak zázra^Cků, svět se ^Gve dvou a v obě^Ctí líp pocho^Gpí. ^C

^EmJenže co se ^Dschová to se poztrá^C2cí, ^Emproto jsou ^Dzámky otevíra^C2cí. ^EmNoc je ukrývá, ^Dden co se nedívá, jak ^C2spí a ráno jim odle^Gtí… ^C, ^G, ^C

Ještě ^Gchvíli můžou ^Cspát, tam kde se ^Gnechce nikdo ^Cptát, kde není ^Gnutný říkat ^Cvíc, než ^Gnic. ^{C Em}Pak přiloží do ^Dkamen, ruku v ^C2ruce půjdou ven, svět ten ^Emuž je nechy^Dtí v neby^C2tí.

^EmJenže co se ^Dschová to se poztrá^C2cí, ^Emproto jsou ^Dzámky otevíra^C2cí. Noc je ^Emukrývá, den co se ^Dnedívá, slova ^C2spoutaná snění ^Dvetkaná, chodí ^Empo špičkách a den se ^Dnedívá, jak ^C2spí. Protože ^Emz kopců se ^Djednou musí ^C2dolů a každý ^Emdveře ty se ^Dmusí otev^C2řít, ty co ^Emnejsou a ^Dmaj, tak ^C2budou spolu a ^Emvítr v sobě ^Dnosí bezvě^C2tří.

Noc je ^Emukrývá, den co se ^Dnedívá, jak ^C2spí a ^Emvítr v sobě ^Dnosí bezvě^C2tří. Tady ^Gdap daeu... Tady ^Cdap daeu...