Aleš Brichta - Bílá paní

Dívka ^Hmibledá ^Emize starého ^Ghradu^D, ^F#mico ^Hmivychází ^Eminocí ^F#mina cimbuří. Pokoj hledá a nenachází, bílý závoj zavlaje na věži. Záhadnou svou mocí čelo chmuří, její závoj nezamrazí.

®:Kdo chce ^Hmiznát bílou ^F#mipaní přeru^Aší noční ^Espaní, kdo má ^Hmirád bílou ^F#mipaní, ten ^Evytuší ...

^F#miSmutek z jejích nočních procházek po rozpadlých ^Ezdích, ^F#mismutek vynucených vycházek po zaprášených ^Gsíních.^F#mi Měsíc bledý velikou má vadu, svitem nezahřeje, jenom chladí. Smutně hledí, bez úsměvu, ozvěna kroků utichne v protěži. A vítr nezavěje, nepohladí, drsnost roků bez prodlevy.

Když pak ^F#mistojíš v ^F#mi/Emým ^F#mizákoutí s pohledem ^Edo kraje z gotického okna, tak ^F#mimálem ^F#mi/Etě to ^F#mizarmoutí, že vítr vlasy ^Erozevlaje u gotického okna. Tvůj ^R#mismích ji probudí z denního ^Espánku neviditelná pro nás. ^F#miJejí dech nás zastudí zachvěním ^Evánku, neviditelná pro nás. ^F#miUž neche být duchem, ^E, ^F#miuž nechce být sama,^E nechce být smutná, tak moc ji to schází.

®:Z krve a citů, má ^Hmilásko, ^F#minesmíš být bílou ^Apaní^E, lásko, nesmíš být bílou paní. Má lásko, nesmíš být bílou paní, lásko, nesmíš být bílou paní, bílou ^Apaní^E, bílou ^Apaní^E...