Žalman & Spol. - Labutí křik

Přišel ^Gpodzim zas o něco ^G7dříve, a s ním ^Cvítr přines' labu^Gtě, modrou ^Emřekou byla slyšet ^Bmpíseň třepe^Ctání peru^Gtě.

Celý ^Gměsíc tak si spolu ^G7hrály, potom ^Cpřišel ten osudný ^Gden, bylo ^Emslyšet divné pou^Bmsmání reza^Cvého nože ^Gjen.

Pak zmi^Gzela loďka v záto^G7čině, na ní ^Czvonil zabijáckej ^Gsmích, toho ^Emmuže nikdo nedo^Bmhoní, stopy ^Cv blátě skryje ^Gsníh.

Labu^Emti, labu^Bmti, vrať se ^Czpátky na svou řeku, labu^Gtí, stýská ^Cse mi po tvém křiku ^Bma mám na ja^Emzyku, ^Cs kým že tvoje láska odle^Gtí.

Tak tu ^Gleží a je celá ^G7bílá, ještě ^Cdýchá v teplé náru^Gči, nebo^Emjí se, je jak nikdy ^Bmtichá, nevo^Clá a nekři^Gčí.

Pláče ^Gnebe a na modré ^G7řece její ^Cláska plave opo^Gdál, a já ^Emnevím, zase jednou ^Bmnevím, kam bych ^Cty svý oči ^Gdal.

Labu^Emti, labu^Bmti, vrať se ^Czpátky na svou řeku, labu^Gtí, stýská ^Cse mi po tvém křiku ^Bma mám na ja^Emzyku, ^Cs kým že tvoje láska odle^Gtí.