Robert Křesťan & Druhá Tráva - Smuteční marše

I ta n^Gejkrásnější ž^Censk^Gá má n^Cěkde hrubou jizv^Gu,^{C G} i ten poslední chlap z^Ce stáj^Ge si sp^Cočítá, že jedna a jedna jsou dv^Gě a př^Cijme její v^Gýzvu.

I ta n^Gejsvětější pr^Cavda^G má ně^Ckde skrytou díru^G, ^{C G G}můj příliš dobrý ^Cpříte^Gli, naš^Ce spása není tak blízko, jak jsme si myslel^Gi, ^Ctak zkus odejít v ^Gmíru.

Tam n^Děkde v kopcích Urartu v prast^Carý arš^Ge ^{C G} se sch^Dází dvojice milenců a t^Cančí jen smuteční marš^Ge.^{C G}

Tak si^G říkám někdy: ^Cspán^Gembo^Chem, kliď se stranou^G, ^{C G} ve ^Gsvý spořádaný p^Coste^Gli si ^Cspořádaně žiju, tak nač ty výst^Gřely ^Cnad vítěznou ^Gbránou.

Pak si^G s popelavou ^Ckáčo^Gu ^Ctočím v potu tvář^Ge,^{C G G}sám nahej vprostřed ^Cpokoj^Ge, ^Cbez vůle a v zmatku jak sošky orl^Goje ^Cbez svého hodin^Gáře.

Než zm^C7izíš vem si šálu a hodně teplej kabát do zim^Gy a m^C7oji starou fotku, tu nejstarší, kde ještě sluší m^Gi, a fl^Cašku ruský vodky a sametovej hadr na schod^Gy,^{C G} ale t^Do už nejsou básně, t^Co už jsou jen sprostý pochod^Gy.^{C G}

Ani ne^Gjkrásnější ^Cžens^Gká n^Cepohrdá krále^Gm ^{C G G}a já na dědičným p^Crovaz^Ge i s^C uškrcenou pýchou se vzpírám od^Gvaze ^Cspokojit se s ^Gmálem.

Tam n^Děkde v kopcích Urartu v prast^Carý arš^Ge ^{C G} se sch^Dází dvojice milenců a t^Cančí jen smuteční marš^Ge.^{C G}