^DmJe půl čtvrté ráno, ^Bprázdné ulice ^Aměsto je jak říše duchů v bledém svitu ^Dmměsíce. ^DmJedno auto spěchá z ^Bosvětlených hlavních tříd, ^Aon se vrací od někud, kde vůbec neměl ^Dmbýt. A v dálce ^Chřmí^B, ^Aa v dálce ^Dmhřmí.

Ona chodí bytem bez cíle tam a sem, k telefonu sedá a hned se dívá z okna ven Pořád ještě nevěří, pořád čeká na zázrak možná déšť ho zdržel, chce být klidná, neví jak. A v dálce hřmí a v dálce hřmí. R:

Někde v dálce ^Bhřmí, ^Cblesk se mihne ^Dmtmou^C, ^Dm vítr mrazi^Bvý, ^Cvane naje^Adnou.^G, ^A Nic tu bouřku^B zlou ^Cnezastaví,^Dm, ^C, ^Dm spouští se ^Bdéšť ^Ca v dálce ^Dmhřmí.

Konečně ho spatří, ten blížící se bod. Je šťastná, že je živ a zdráv a běží ho obejmout. A potom náhle ucítí ten parfém neznámí, otevře oči dokořán a on ví, že ona ví. A v dálce hřmí a v dálce hřmí. R:

Pavel Bobek - V dálce hřmí