Pavel Bobek - Oh ruby nechtěj mi lásku brát

^CMám naději, že uslyšíš ^Fmé tiché ^G7vol^Dmání, ^Cstín už padá na zdi bílé,^F nic mu nebr^Gání, ^Dmjá tuším, že jsi hezká, ja^Gk bývalas' tol^Dmikrát, ^Có,^F Ruby,^Dm nechtěj mi lásku b^Crát.

^DmJá nevymyslel válku, to j^Cen prstem někdo kýv', ^Dmmě učili jen střílet, jenže^F druhý střelil^G dřív, ^Dma nevím sám: je mi psán^Go živořit či ^Dmžít, ^Có,^F R^Dmuby, chci nablízku ^Ctě mít.

^CJe zázračné to vědomí, ^Fže ještě ^G7vůb^Dmec bdím, ^Cže tím, co je muž ženě, n^Femohu ti být^G, Ruby, já pochopím, ^Dmje to možná hloupost nesmí^Grná, s níž odv^Dmážím si přát, ^Có,^F Ruby,^Dm nechtěj mi lásku b^Crát.

^DmProč utápíš se do mlhy, s^Cnad nechystáš se jít, ^Dma nechápu, proč po létech s^Fe zase slyším ^Gklít, ^Dmjen ruku vztáhnu za teb^Gou, když nemů^Dmžu už vstát, ^Có,^F R^Dmuby, nechtěj mi lás^Cku brát, ^Có,^F Ruby,^Dm Ruby, jak žil by^Cch rád ...