^DZvonil budík, bylo ráno, v hlavě ^Gmé byl kámen ^Asnad a pod ním ^Dtma. Když jsem snídal džbánek piva, ještě ^Bmzdálo se, že divnou příchuť ^Amá. ^A7 Když jsem ^Dspláchl chladnou ^D7vodou z očí ^Gsny a z tváře závoj ^Dšedivý, ^Bm řek mi ^Empouhý pohled ^Az okna ven, že ^Emnedělní je ^Aden a lenivý. ^A7

Já cítil dál, že v ústech mám chuť cigaret a písní prošlé noci, tak jsem vyšel ven a díval se jak slunce nový den má ve své moci. A pak mi vánek poslal vstříc tu vůni nedělní, co z horkých ploten voní, a náhle chtěl jsem být zas s tebou

někde ^Gza městem ve ^Astínu jablo^Dní. Chtěl bych být v nedělní ^Gráno v chodníku kvádrem žulo^Dvým. A proč divný smutek ^A7mívám, to snad se nikdy nedo^Dvím.

A snad i smrt je méně ^Gvážná než tyhle chvíle neděl^Dní, kéž mi zvony hraním ^A7písní na prášek srdce rozměl^Dní.

Šel jsem dál tou vůní ^D7ranní kolem ^Gbílých kočár^Aků a dětských ^Dmašlí. Pak jsem dlouho stál a díval se na ^Bmvěci, které svět občas ^Akrášlí. ^A7 Snad ^Dvrátil se mi zrak a já se ^Gnajednou zas díval na svět ^Dspříma. ^Bm Teď už ^Emmožná tvému ^Aštěstí lépe ^Emrozumím, ač ^Avím, že nejsi ^Dmá.

Já chtěl bych být v nedělní ráno v chodníku kvádrem žulovým. A proč divný smutek mívám, to snad se nikdy nedovím. Vždyť snad i smrt je méně vážná než tyhle chvíle nedělní, kéž mi zvony hraním písní na prášek srdce rozmělní.

Pavel Bobek - Nedělní ráno