Autoscroll
1 Column 
Text size
Transpose 0
Am7Od jisté chvíle jsem nDejistotou v chůzi vCmaj7íc než těžká, dvAm7a hebké tóny už nCeslyší láska v nDás, nAm7eznělé tóny bloudDí nocí po stěnách, kdCmaj7o by je hrál, nAm7ení to jisté, že kConcert se dává jen vDe dvou flétnách, a je to stCmaj7ejné - zase řB7íkáš: nech mě spCmaj7át.
Představy spřádají dny, které bývají neskutečné, a mně se zdává, že jeden sen splnit se má, stačí se dotknout jak pavučinou, je to vyjímečné a mám tu žízeň, co je plná vláhy, když nechci se vzdát, a je to stejné, zas mě spánkem probouzíš. Chci se ti líbit, chci spolykat lítost, je na mých víčkách, kolik je lásky a naděje v pláči, už víš, a chci mít trému, chci vrátit se zpátky, chci teď jedenkrát, pak zmizí trýzeň, rty zbavené žízně snad budou chtít spát, a je to stejné, zase vstávám s bolestí,
a je to stDejné, zase snB7ídám s bolestCmaj7, Eí ...