Autoscroll
1 Column 
Text size
Transpose 0
1. EŽivotem mým mi osud naA čas zamíchal E a jakoA voda v pískuB zmizely méE plány teď už vím dobře, že čas Astejně běží Edál když z jednéA duše ve dvou Btělech jsou jenE známí.
2. Pryč je i knížka, do níž začali jste psát příběhy co jste chtěli číst až přijde stáří a její listy odnes hořký vodopád ten který na čas odplavil i úsměv z tváří.
R: Já chodilA po bytě a G#mibral jsem do F#mrukou pár věcí,B ze kterých už zmizel otiskE dlaní těch dlaní, které kdysiG#mi byly F#mzárukou, že se jenD těžko najdeB něco, co měE zraní.
3. Někdy se přihodí, že člověk nevidí věci co když je pozdě, jasné se mu zdají časem se přistihne, jak vlastně závidí těm kteří navzájem svou poctivou hru hrají. 4. Tak jsi se zvolna měnil, jak šel život dál v hlavě si rovnal dosud nepoznané věci ta změna, co jsi ve své duši prodělal jako když z těsta chleba upeče se v peci. R:Já chodil po bytě ... 5. Čas, to je staletími vyzkoušený lék vyhojí rány, i když jizvy pořád straší a je to přesně jak už někdo moudrý řek´ v přísloví s horkou, čerstvě uvařenou kaší. 6. Svět se však neskládá jen z trnitého hloží zase je líp a kolem vane čerstvý vzduch a láska to je přece záležitost boží tak všechny reklamace vyřizuje Bůh.